Historik Martin Franc v 18. čísle časopisu Aula recenzuje publikaci výzkumného týmu "Prověřená fakulta. KSČ na Filozofické fakultě UK v letech 1969-1989". Pokud vás zajímá, jak kniha v jeho pohledu dopadla, čtěte zde. Historik Jan Mervart recenzi na tutéž knihu publikoval v 50. čísle německého historického časopisu Bohemia, její české znění si můžete přečíst zde. 

Jan Mervart - in Bohemia Band 50/2010, str. 246-248

Katka VOLNÁ-Jakub JAREŠ-Matěj SPURNÝ-Klára PINEROVÁ, Prověřená fakulta. KSČ na Filozofické fakultě UK v letech 1969-1989, Ústav pro soudobé dějiny 2009, Praha.

(se svolením autora publikujeme jeho vlastní českou verzi recenze)

Historiografie dvacetiletého období české, potažmo slovenské normalizace dosud trpí značnou fragmentárností a až na několik prací vztahujících se buďto k roli českého disentu (především Charta 77, VONS) nebo k zlomovému roku 1989 zůstává tato éra pro historiky jistým tabu. Výjimku v tomto ohledu představují studie, jež v duchu teorie totalitarismu mapují činnost StB. Jejich využitelnost pro vytvoření celkového obrazu o sedmdesátých a osmdesátých letech je nicméně pouze částečná; pokud ne přímo problematická. O to více je potěšující skutečnost, že se kolektiv historiků nejmladší generace rozhodl v rozsáhlém projektu zmapovat roli Komunistické strany Československa na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jedním z jeho výstupů je potom předložená publikace Prověřená fakulta, v jejímž rámci sledují autoři stranický vliv na řízení, rozhodování a chod fakulty v rámci třech okruhů. V prvním se zabývají přijímacím řízením ke studiu, ve druhém potom posudky a komplexním hodnocením studentů i pedagogů a v poslední části na základě materiálů KSČ usilují o zachycení jednoho akademického roku. Základ knihy tvoří edice dokumentů, která je organizována dle zmíněných témat, přičemž na začátek každého tematického bloku je zařazena úvodní studie. Vstupní a zároveň zastřešující pojednání o celém projektu a o působení KSČ na filozofické fakultě v letech 1969-1989 napsala Katka Volná. Stručně, nicméně zároveň výstižně zde načrtla hlavní normalizační tendenci, kdy fakultu jakožto centrum „kontrarevolučního“ dění nejprve postihly radikální normalizační změny a kdy se později místní orgány KSČ snažily o vnitřní konsolidaci a prorůstání napříč učitelským i studentským životem.

Část zabývající se přijímacím řízením předchází studie, v níž Jakub Jareš periodizuje vývojové fáze samotného procesu a načrtá místo absolventů v systému plánovaného hospodářství. Zároveň popisuje způsoby stranického ovlivňování a nakonec se pokouší přijímací proces zachytit z pohledu uchazeče. Ve sbírce dokumentů jsou potom obsaženy materiály týkající se přijetí jedné konkrétní osoby (hodnocení ze střední školy, životopis uchazeče a výsledek zkoušek), povšechné direktivy a hodnotící zprávy o přijímacím řízení a v neposlední řadě ukázky intervencí snažících se přijímací řízení ovlivnit. Na závěr je zařazen test všeobecného přehledu z konce osmdesátých let, na němž je příznačně vidět vliv tehdejší, byť již značně vyprázdněné, ideologie.

Druhý oddíl je pod patronátem Matěje Spurného věnován snaze o kontrolu akademiků a studentů prostřednictvím posudků a komplexních hodnocení. Současně jsou do seznamu dokumentů zařazeny dodatky k životopisu, které na počátku normalizačního období představovaly povinnou doložku učitelů i studentů o bezúhonnosti během tzv. Pražského jara 1968. Spurný v úvodní studii rozebírá, že zatímco posudky byly vyhotovovány ad hoc při přijetí za člena nebo kandidáta strany nebo při přijetí na vědeckou aspiranturu (dnešní Ph.D. studium) a do zaměstnání mimo fakultu, komplexní hodnocení byla vypracovávána periodicky a měla sloužit jako permanentně se opakující kontrolní mechanismus o odbornosti a politické spolehlivosti posuzovaného. Mezi zařazenými materiály může čtenář najít jak posudky kladné nebo neutrální, tak i posudky zásadně zamítavé.

Poslední třetinu knihy tvoří soubor dokumentů vztahujících se ke školnímu roku 1976/1977. Jestliže Klára Pinerová v úvodní studii přibližuje, proč byl samotný rok vybrán (dokončení procesu konsolidace stranických struktur, volby do místních zastupitelstev, Federálního shromáždění a České národní rady, události kolem Charty 77 a následný pohřeb jednoho z trojice jejích prvních mluvčích a zároveň profesora UK Jana Patočky), v materiálech můžeme nejprve nalézt povšechné plány činnosti a ideologické výchovy stranických organizací, v jejich druhé části se čtenář může seznámit s plány konkrétních agitací, kontrolních zpráv týkajících se reakcí na výjimečné události (Charta, Patočka) či se zprávami o uskutečněných akcích (1. máj). K samotné knize stojí za to ještě dodat, že je opatřena přílohou v podobě seznamu vedoucích funkcionářů fakultních stranických organizací a vedení fakulty jako takové a že orientaci v ní ulehčuje jmenný rejstřík.

Přestože pramenná základna často nedovoluje podrobnější a hlubší sondu do jednotlivých tematik - ostatně autoři si tohoto faktu jsou velmi dobře vědomi - a seznam dokumentů tak mnohdy působí poněkud neuspořádaným dojmem, celkově Prověřená fakulta čtenáři poskytuje vcelku dobrou představu o snaze KSČ reglementovat fakultní dění na poslušnou převodovou páku normalizačního režimu. Navzdory nespornému přínosu recenzované publikace pro další bádání o československé normalizaci si na závěr neodpustím jednu poznámku. Vedoucí autorského kolektivu v zastřešující studii sice upozorňuje na nebezpečí jednostranného výkladu na základě výhradně stranických materiálů a na možné přecenění úlohy KSČ, druhým dechem však vyjadřuje přesvědčení, podle něhož se autorům podařilo plasticky zachytit fakultní mocenské mechanismy. Ani jeden z autorů si nicméně nepoložil otázku, a samotné dokumenty na ni neodpovídají, nakolik dané mechanismy skutečně fungovaly a nakolik byly brány zaměstnanci i studenty fakulty skutečně seriózně. O vlivu KSČ v období normalizace ve všech sférách společnosti není pochyb, avšak nelze se na dané období podívat také prismatem Havlova zelináře, který ve výloze pečuje o ideologická hesla, aniž by je ve skutečnosti bral vážně?