Třídní interpretace Máchova Máje.
Charakter motýlího letu, který určuje, jak moc je báseň
marxistická. I to byla realita výuky na literárněvědné katedře
bohemistiky před Listopadem. Prazvláštní poměry plné
ideologických žvástů ožívají v knize „Tato fakulta bude
rudá! Katedra české literatury očima pamětníků a v
dokumentech“, jejíž prezentace proběhne ve středu 13. ledna v
pět odpoledne – přímo na hlavní budově, v místnosti 104.
V nové knize vzpomíná na svou katedru 18 kantorů. Na sedmi set stránkách najdeme dokumenty o rozdaných výpovědích, dobové fotky,
seznamy přednášek z let 1948-1989 a hlavně rozhovory s učiteli.
Generace „Kunderových vrstevníků“ přibližuje v téměř
deseti rozhovorech padesátá léta a poměry na katedře drcené
stalinizací a dogmatickým stranickým sektářstvím. I na to, jak
se do toho drcení zapojovala a jak se na vše dívá dnes. Dále v
knize promlouvá generace, pro kterou byla formující šedesátá
léta, uvolnění a následné normalizační zatuhnutí. A nakonec
dostává slovo „generace Michala Viewegha“ dorůstající v
osmdesátých letech, pro kterou už byla stranická politická
angažovanost určitou samozřejmostí. „Oslovili jsme všechny nám
známé a dostupné vyučující na katedře,“ píše v úvodu
knihy její editor Jiří Holý. Někteří ale rozhovor zcela
odmítli, jiní se zase neuvolili přepsaný záznam autorizovat... Kronika oboru: podrazy a hádky
Padesátileté dějiny katedry
nevyvstávají z rozhovorů a dobových dokumentů jako éra
vědeckého bádání o literárních zákonitostech a dílech.
Daleko spíš jde o mocenské hry, spousty hnusných křivd a
všemožné eskalace osobních nevraživostí, to vše je balené do
ideologického slovníku a bojůvek na různých úrovních
vnitrostranické hierarchie.
Pamětníci popisují, s jakým
despektem pohlíželi celé roky na dva „Slávečky“, vědecky
neschopné Jaroslavy: Taxe a Voráčka. Zároveň byl ale vysmívaný
Tax mocným stranickým šéfem – několik pětiletek stál v čele
nejvyššího fakultního orgánu KSČ. A Voráček se zase na konci
osmdesátých let dostal do čela katedry, kde k radosti mnohých
vystřídal „fantoma katedry“ Vítězslava Rzounka. „Slávečkové“
tedy zdaleka nebyli pro smích, bez vlivu a bez moci. Nejvíce vlivu
si ale uzurpoval autor citátu z titulu knihy: Rzounek, který na
katedře působil v 70. a 80. letech.
O „turbostudentce“ zvesela
Rzounkův aktivní a rozsáhlý podíl
na čistkách, na šíření strachu, na protežování hloupých
kádrů, zejména Zdeňky Bastlové, a na devastaci oboru popisuje
řada zpovídaných podobně. Většinově shodně, leč o poznání
komitěji vyznívají příběhy svázané s Bastlovou. V knize je
přetištěna i povídka Vladimíra Macury, která udělala Bastlové
a obhajobě její kandidátské práce ostudu už v roce 1988, kdy
vyšla v oficiálním časopise Tvorba.
Bastlová mimochodem patřila mezi
tehdejší „turbostudenty“: titul získala vskutku v rekordním
čase. „Jedná se o soudružku, která – jak vyplývá z
materiálů – vystudovala FF UK externě ve zkrácené době (za 3
roky) a během mateřské dovolené napsala rigorózní práci a
složila rigorózní zkoušku,“ konstatovala stranická skupina ve
stanovisku k jednomu anonymu na podzim roku 1980. Jiný anonym se
řešil o dva roky později (viz dokument).
Oba jmenovaní byli nesnesitelní i pro
ostatní na katedře, ať straníky či nestraníky. Vyhrocené
vztahy potvrzuje i – na fakultní poměry velmi ostré –
vyjádření členů katedry z 27. listopadu 1989: považovali „za
nezbytné distancovat se od vystupování a působení prof. Rzounka
s doc. Bastlové a těch, kteří se k nim hlásí, protože
způsobem, jakým uplatňovali marxistickou metodologii v pedagogické
a odborné činnosti, diskreditovali pedagogické a odborné úsilí
katedry i oboru.“
Z bohaté galerie vzpomínek tehdejších
kantorů se lze dovědět mnohé, především však to, že
opravdová věda se na katedře mohla dělat snad jen za krátkého
působení Felixe Vodičky a že válka se Rzounkem se pro řadu lidí
stala smutným středobodem jejich fakultního života...
Katka Volná, ÚČLLV
Konkubiát šéfa katedry prošetřovala
i bezpečnost. Anonymy byly v osmdesátých letech běžnou součástí
života katedry - tento případ nakonec komise přestupkového
řízení ONV v Praze 1 uzavřela udělením veřejné důtky.
(Dokument na rozdíl od šestnácti jiných není součástí knihy,
o situaci na katedře nicméně vypovídá věrně...)
Zdroj: Archiv UK, fond FF KSČ, karton
169
Text je psán pro časopis FFAKT.
|