V aktuální rubrice ArchiFF časopisu FFakt jsme udělali mezisoučet a zajímalo nás, co pro fakultní vývoj znamenal "sametový a přelomový" Listopad před dvaceti lety. Výsledek nepřináší důvod k oslavám. Jde totiž o sáhnutí na samet, který dnes drhne. 

Samet, který dnes drhne. To je dojem řady lidí, kteří hodnotí, kam se filozofická fakulta za dvacet let od revoluce dostala. Bezradnost a bezzubost některých oborů či zkostnatělost celku fakulty se svádí tu na nedostatek peněz, tu na devastační dědictví komunismu, tu na nedůslednost proměny fakulty po roce 1989, tu na všechno najednou. ArchiFF tentokrát připomene, co přelomového se po listopadovém masakru na Národní třídě s fakultou dělo – a jak to dopadlo.

Zapojení fakulty do polistopadové proměny bylo jednoznačné a rychlé. Volby nového děkana proběhly už počátkem prosince a fakultní časopis Situace je označil za „svobodné – nebo též experimentální“. Kandidáti byli čtyři: translatolog Milan Hrala, historik Miroslav Hroch, anglista Martin Hilský a teatrolog František Černý – kromě posledního ale všichni kandidaturu odmítli. Černý jako kandidát Občanského fóra a Studentské rady dostal 84,94 procent hlasů studentů, kantorů i zaměstnanců fakulty a stal se děkanem.

Žádné bagry

Další změny měly také rychlý start. Ještě v prosinci na celofakultním shromáždění zvolili členy rehabilitační komise, do které se v lednu přidali zástupci Občanského fóra politicky postižených vědeckých a pedagogických pracovníků FF UK. Komise měla na starosti přípravu rehabilitací a vypracování zprávy o křivdách, které byly na fakultě napáchány za minulého režimu. Ostře se vymezovala proti fakultním „čistkám“ sedmdesátých let.

„Nikdo nehodlá organizovat pro ty, kdo z fakulty odejdou, další seriál vyhazovů, nikdo nebude kvalifikované odborníky hnát do práce k bagrům, do skladů a kotelen, mezi deratizátory ap., nikdo je neodsoudí k třetiřadému ‚občanství‛, vlastně poddanství, pod dohledem StB a strano-vlády, nikdo nebude ostrakizovat jejich děti a děti jejich dětí,“

deklarovali opakovaně autoři rehabilitační zprávy, že nechtějí být jako oni. Že chtějí rehabilitovat, ne ubližovat.

Dva roky vznikající zpráva ale přišla na svět tak trochu zbytečně – nebyla totiž zveřejněna jinak než hlasitým přečtením. Oproti původním plánům a deklaracím ji opatrná fakulta, obávající se v roce 1992 soudních sporů, nikdy nevydala. Uložila ji v sekretariátu akademického senátu a během let se z ní poztrácely důležité přílohy...

Sametové loučení

Rehabilitace byly úspěšnější, alespoň v první fázi. Rozeslaly se desítky omluvných dopisů, zahájila se řada rehabilitačních řízení, aby se na fakultu mohli vrátit ti, kteří z ní byli vypuzeni. Zájem o návrat mělo osmašedesát kantorů z těch sto šedesáti, které likvidačně zasáhly prověrky v roce 1970.

Odchody z fakulty po roce 1989 ovšem nijak důkladně zmapované nejsou – právě ty části rehabilitační zprávy, které je dokumentovaly, se ztratily. Z torza zprávy víme jen to, že z fakulty po roce 1989 odešli jedinci, nikoliv desítky pedagogů a že „hlavní ‚konsolidátoři‛ a ‚normalizátoři‛ povětšinou sami pochopili, že na fakultě nemohou dále setrvat“. Výpovědi byly výjimečnou záležitostí. To potvrzuje i shrnutí situace v zápise jednání fakultní vědecké rady z 22. února 1990:

„Výpověď dostali jen pracovníci zrušené katedry vědeckého komunismu.“ Vědecká rada k situaci na fakultě dále konstatuje, že se „fakulta jen pomalu loučí s některými lidmi, kteří se nebudou moci dále z odborných a morálních důvodů podílet na výchově studentů. Děkan s nimi jedná.“

Je vidět, že počáteční nastartování fakulty k provádění velkých obrodných a nápravných změn se rozvolňovalo. Sestavená zpráva o represích nemohla být veřejně publikována a v akademické obci postupně získala sametová slušnost větší podporu než čerstvě polistopadové úsilí o co nejotevřenější pojmenování normalizačních křivd. Že mlčení není žádná slušnost? Ale pšt!

Katka Volná

Archivní složky I, II, III, IV, V, VII, VIII, IX, X – kde je vám konec? Během dlouholetého mlčení o normalizaci se někam ztratily všechny přílohy nikdy nevydané rehabilitační zprávy…

Zdroj: Archiv Akademického senátu FF UK