Menu
Diskusní fórum
Ke stažení
Odkazy
Kontakty
Multimedia
Odhlášení
Kdo je online
V tuto chvíli je 12 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde

1949: Revoluce na fakultě požírá své děti

Autor: KatkaVolna - Sunday, 01.11. 2009 - 15:09:49

Šedesátileté ohlédnutí do minulosti FF UK otiskla loni dubnová rubrika ArchiFF časopisu FFakt. Článek od té doby získal na aktuálnosti nejen "výročním" rokem 2009, ale dalšími tématy: případ Milana Kundery chronologicky navazující na dění z našeho článku rozviřují média víc než rok; a případ parodování Vítězslava Nezvala ožije ve vzpomínkách pamětníků z katedry české literatury, které knižně vyjdou ještě v tomto roce. Přečtěte si o tom.



„Soudruhu, nemáš důvěru strany, abys mohl pokračovat ve studiu.“ Tu větu slyšely před šedesáti lety stovky posluchačů Filozofické fakulty. Pro studenty to většinou znamenalo nástup na vojnu, pro studentky povinnost najít si zaměstnání. Verdikty tenkrát vynášeli mladí komunisté, kteří asi jen stěží tušili, jak brzy právě je může potkat to samé. Už v roce 1949 ale začala komunistická revoluce požírat své děti, mladé angažované straníky.

Na jaře 1949 poslal Jaroslav Dewetter, dvacetiletý student Filozofické fakulty a člen KSČ, dopis svému kamarádovi Milanu Kunderovi. Ten dříve studoval na stejné fakultě, ale později přestoupil na FAMU. Také Kundera byl aktivní mladý komunista. Možná i proto si Dewetter v jinak soukromém dopise Kunderovi postěžoval na člena ÚV KSČ Jiřího Hendrycha a na to, že na stranické škole, kterou navštěvoval, se špatně organizuje práce. Dopis se ale ještě před Kunderou dostal do rukou Státní bezpečnosti. A Jaroslav Dewetter musel na kobereček na Ústřední výbor KSČ.

Za kritiku k traktorům

Napoprvé z toho Dewetter vyvázl snadno: dostal mírné pokárání a celý případ byl jako „náhodná výchylka” uzavřen. Za tři měsíce se ale všechno změnilo. Případ znovu oživila schůze stranické organizace na fakultě: ze strany ho vyloučili, i když nikdo z fakultních komunistů dopis neviděl. Záminka? V dopise údajně šlo o pornografii... Na stejné schůzi komunisté vyhodili ze svých řad i studenta Jana Trefulku, protože se Dewettera zastával. A trestu neušel ani Milan Kundera: musel opustit KSČ na FAMU.

Pro Trefulku i Dewettera to znamenalo konec studií. Trefulka skončil jako traktorista, Dewetterovi přišel povolávací rozkaz. Byl zařazený na tvrdou vojnu k jednotkám PTP (k „černým baronům“). Satisfakce se oba dočkali po osmnácti letech: stranická rehabilitační komise na Filozofické fakultě v roce 1968 zkonstatovala, že jejich vyhazov ze strany byl protiprávní a uznala jejich členství od počátku jako nepřerušené. Dodejme ovšem, že příliš platné jim to nebylo, vzápětí totiž přišla normalizace a s ní nové prověřování straníků - a Trefulka byl v roce 1971 vyloučen ze strany znovu a až do roku 1989 nemohl publikovat.

Proti Nezvalovi, proti straně

Ve stejném roce jako Dewetter zasedli ke psacímu stolu i Zdeněk Pachovský a Viktor Matys, oba studenti FF UK a členové KSČ. Nepsali ovšem dopis příteli, ale nad sklenkou vína dali dohromady básničku, ve které se vysmáli komunistickému bardovi Vítězslavu Nezvalovi. Na jeho báseň Plán ze sbírky Veliký orloj z roku 1949

„Siréna se rozhlaholí jako ptáček

Smetanová pěna střikne z hoblovaček

Z pole zmizí cizopasné kobylky

Zbudují se nové automobilky

Práce zkoriguje omyl za omylem

Všichni vydají se za společným cílem.“

kontrovali parodickou básní Socialistická láska:

„Až mé mužství bude kulminovat ve znamení Panny

Tvůj prs bude sladký, podpaží hořké, klín slaný

Jak mořské ryby rozhozené na divany

Jak sůl země, jak politika naší strany.

Dnes po celou noc budu hrát si

S tvým tělem, jež se v mou náruč skácí

V tvé zahrádce tak rádi sídlí ptáci

Jak básníci v ministerstvu informací."

A tak dále... Básničku pak dávali číst přátelům. Postupně se ale dostala až k soudruhům z ÚV KSČ. A ti se už moc nesmáli.

Štoll – přítel, který nerozuměl

Rozjelo se stranické vyšetřování, studenti museli k výslechům, do případu se zapojil i generální tajemník strany Rudolf Slánský a kulturní guru KSČ Ladislav Štoll. Ten jistě i proto, že autoři “pamfletu”, jak se básnička začala nazývat, mu svůj text věnovali: „L. Štollovi, příteli, který porozumí,“ stálo v podtitulu.

Případ přesáhl hranice fakulty, strana se ho totiž rozhodla použít jako demonstraci síly a výstrahu ostatním studentům, umělcům i kritikům, zkrátka intelektuálům. Vyvrcholení komunisté naplánovali na říjen 1949, a to na schůzi základní organizace KSČ na Filozofické fakultě. Hlavní roli samozřejmě nehráli fakultní komunisté, ale Ladislav Štoll a Jiří Hendrych z ÚV KSČ.

Mladí komunisté Pachovský s Matysem se dozvěděli, že jejich básnička „pod pláštíkem literární satiry hrubě a sprostě napadá politiku strany, s. Gottwalda, Rudou armádu, tedy osoby a věci, které jsou každému komunistovi svaté.“

Výsledek mohli z atmosféry schůze odtušit už předem: oba byli z KSČ vyloučeni. Ale s postihem odešli i ti, kteří parodii na Nezvala jenom četli: dostali důtky či napomenutí. Mezi nimi i mnoho mladých komunistů, kteří jen před několika měsíci seděli v prověrkových komisích a vylučovali své spolužáky.

Jakub Jareš, Katka Volná

pamflet.jpg

LEGRACI Z NEZVALA, TU STRANA NEVZALA. Až rehabilitační komise v roce 1968 označila studentské verše nikoliv za „hrubý a sprostý“ útok proti straně, ale za literární parodii.

Zdroj: Archiv UK, fond KSČ FF UK, karton 34


 
Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Bezpečnostní kód: Bezpečnostní kód
Do tohoto pole vložte bezpečnostní kód:

O registraci můžete požádat zde.
Související odkazy
· Více o tématu
· Další články od autora KatkaVolna
Spurný: Limity a možnosti v psaní univerzitních dějin
Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 0
Účastníků: 0

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek




Design layout by Jakub Dubec and Michal Krajcirovic.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE. All Rights Reserved.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund