KSČ na FF UK - Normalizovaný Větrník: Kdo koho hlídal na kolejích?

Předák kolejí, jednadvacetiletý M.K. měl udat na policii, že si na pokoji u jedné studentky někdo nechal kufr - a na základě této informace si ten někdo odseděl 14 let. To je realita ostře sledovaných studentských kolejí roku 1950, přemílaná v dnešních médiích. Pro rubriku ArchiFF v časopise FFakt jsme se proto zaměřili na pohled do pestrého kolejního života v éře šedé normalizace.

Praskaly ve švech a nebylo tam nejčistěji. To je nejvýstižnější charakteristika kolejí Větrník, Hvězda a Albertov, které obývali studenti filozofické fakulty. Archivní dokumenty zmiňují počátkem sedmdesátých let jako problémy kolejí následující triádu: „hlodavci, brouci, fauna“, v osmdesátých letech se často řeší nedostatek míst. Zápis z veřejné stranické schůze v listopadu 1973 zachycuje kritiku hygienických podmínek podrobněji:

„Soudruh R. neuvedl konkrétní fakta o hygienických podmínkách, na jeho pokoji byly chyceny 3 myši,“ prozradil student druhého ročníku historie.


Kolejní informátor: časopis i funkce
Když studenti z kolejní rady na Větrníku v půlce osmdesátých let začali vydávat vlastní časopis, pojmenovali ho „Kolejní informátor“. Asi to tak nemysleli, ale vystihli to: sběr informací pro nadřízené stranické orgány probíhal na kolejích čile a organizovaně. Tento kontrolní systém měl podporu z míst nejvyšších – Ústřední výbor KSČ v roce 1980 nakázal, aby se právě kolejím a péči o politické zrání tamějších studentů věnovala náležitá pozornost, což nešlo oslyšet.


Od jara 1981 byl proto na koleji zřízen pro studenty-komunisty aktiv, který se pravidelně scházel a podléhal přímo celozávodnímu výboru fakultní stranické organizace.

„Studentům komunistům bylo uloženo, aby sledovali situaci kolem studenta Z.S., který byl vyloučen ze studia a jehož vyloučení potvrdil s. děkan Ráb. Zvláště jde o ty studenty z jeho studijní skupiny, kteří se ho snažili obhajovat zlehčováním jeho provinění,“ zachycuje jejich úkolování dokument z raných osmdesátých let.


Co do struktury spadaly koleje pod proděkana pro politickovýchovnou práci. On sám se čas od času vydal na osobní kontrolu do areálu kolejí (viz dokument). Pravidelné situační zprávy vyšším stranickým orgánům každý měsíc zasílala „kolejní komise“: na rozdíl od „kolejní rady“, která fungovala především jako zástupce a mluvčí studentů, předávala tato komise dál zprávy o prohřešcích jedinců i o atmosféře mezi studenty. Dalším kontrolním činitelem byl „patrový důvěrník“, tedy student, který zodpovídal za své patro. A v každém bloku kolejí navíc figuroval jednočlenný „pedagogický dozor“ – to byli kantoři určení k hlídání studentů v podstatě ve dne v noci. Ti se spolu s patrovými důvěrníky museli účastnit pravidelných schůzek se stranickými orgány. Hlášení pro stranický výbor univerzity dokládá, že byli vybíráni jen ti ideologicky spolehliví:

„Pedagogickými dozory byli jmenováni mladí učitelé fakulty, kteří mají zkušenosti ze svazácké práce.“ Zdali byl o post dozorce zájem? Docela ano, měl totiž zajímavý bonus: mladí kantoři spolu s funkcí získávali možnost na koleji bydlet, a to bylo – zvláště pro mimopražské – docela terno.

Katka Volná


NA OBHLÍDCE. Proděkan, prorektor a svazácký šéf kontrolují, zda patroví důvěrníci na kolejích nepolevili při hlídání socialistické morálky a nástěnek.

Zdroj: AUK, fond „KSČ FF UK“, karton 171