Režim, kterému pozvolna docházejí síly. Poklidná doba, kdy už komunistická strana vlastně nikomu neškodila. Takové to prý bylo na konci osmdesátých let - i na zdejší fakultě, říká leckdo. Archivy ale potvrzují jen část těchto "zaručených" tvrzení pamětníků. Stále nebylo jedno, komu třeba pošlete pohlednici nebo co si myslíte, pokud je na vás poznat, že myslíte.

Zlatá osmdesátá, nebo zlá osmdesátá? Oproti zjitřeným sedmdesátým letům, kdy se normalizovalo o sto šest, tu k jistému posunu došlo. Neprobíhaly už čistky na základě prověrkových pohovorů, nemusely se povinně odevzdávat takzvané "dodatky k životopisům", ve kterých si pedagogové i studenti sypali popel na hlavu za to, že příliš pozdě pochopili nutnost bratrské pomoci v osmašedesátém. Jenže i když se provádění takových pokořujících rituálů nevyžadovalo, filozofická fakulta patřila i nadále mezi školy výsostně ideologické. A někteří studenti to mohli poznat to na vlastní kůži.

Víra tvá ti uškodí

Na začátku osmdesátých let vyhodili z fakulty studenta historie V. S., v jehož deníku našli zápis "KSČ-fuj". V zápisech kárné komise najdeme vyjádření, že se v deníkových zápisech našly "údaje, neslučující se s profilem studenta FF UK". Do profilu studenta znormalizované fakulty se o pět let později nevešla ani čtveřice studentů, na které v roce 1985 prasklo, že chodí na bohoslužby a že se někteří z nich dali pokřtít. Tehdejší děkan Václav Ráb, který na fakultu v roce 1971 přišel vést novopečenou katedru marx-leninské filozofie, si s každým z nich dal "osobní pohovor".

"Domnívá se, že jeho náboženská víra nikomu nevadí. Rozpor mezi svým názorem a požadavky na profil studenta FF UK si uvědomil zřejmě až při tomto pohovoru,"

poznamenal si Ráb o studentovi, jehož škodlivost vyhodnotil jako nejmenší. Jeho kolegyně dopadla v děkanových očích hůř:

"Domnívá se, že lze smířit náboženskou víru a morálku s marxistickým světovým názorem, že její náboženská víra je její vnitřní svět, s nímž může dobře vychovávat mládež v socialismu a v socialistickém duchu. Tento evidentní rozpor nechápe; v jejích názorech je silná dávka mysticismu."

U dalšího dokonce podle zápisů z jednání stranické skupiny trval na vyloučení ze školy. Náboženské přesvědčení bylo tehdy postižitelné a postihuhodné.

"Marxismus chápe jen jako znalosti a nikoliv jako životní postoj. Nechápe hluboký rozpor svého životního postoje s realitou socialismu. Jeví se jako etizující snílek, třídní povaha soudobé epochy mu není jasná. Doznal, že jeho názory se rozcházejí se stanovami SSM a že z toho hodlá pro sebe vyvodit důsledky."

Bylo třeba zabránit "nebezpečí, že své "přesvědčení" a postoje budou šířit mezi další studenty". Jak? Doporučit jim zanechání studia, například. A když to nezafunguje a oni neodejdou, tak je tu další krok: zapojit do akce Ústav marxismu-leninismu, který má informaci o jejich náboženském cítění zohlednit při povinné zkoušce. Tedy výslovně požadovat, aby marx-leninští pedagogové posuzovali právě u těchto studentů "znalosti marxismu-leninismu s přihlédnutím k jejich světonázorové orientaci".

Pohlednice z Leningradu

V témže roce kárná komise fakulty vyloučila studentku psychologie, protože si dopisovala se spolužačkou, které emigrovala do Rakouska. Na pohled ze zahraniční výměnné stáže se podepsalo několik studentů - a iniciátorka korespondenční kauzy to po návratu ze SSSR musela vysvětlovat StB.

"FF UK chování studentky zhodnotila jako neodpovídající morálnímu profilu studenta UK a děkan ji rozhodnutím ze dne 13.12.1985 na návrh kárné komise vyloučil ze studia,"

konstatuje se v zápise o odvolacím řízení studentky. Ten dál pokračuje jako záznam divadelní hry, která vypadá jako absurdní drama až z dnešního pohledu.

Prof. V.: Uvědomujete si, že jste udělala chybu? Myslíte, že jste se něčím provinila?

V.B.: Znám důležitost mezilidských vztahů. Se svým citovým založením nepovažuji za chybu, že jsem přítelkyni poslala pohled z Leningradu.

Prof. V.: Děkan FF napsal, že jste udržovala písemný styk s emigrantkou, aniž jste to oznámila fakultě, přesto, že toto výslovně žádal.

Studentce nakonec po tomto výslechu, kterého se musel účastnit i její otec, změnili vyloučení na podmínečné vyloučení, přešla ale z denního studia na studium při zaměstnání. Vcelku vydatná cena za jednu pohlednici.

A ještě dodejme, že inkvizitorským tazatelem byl Antonín Vaněk, který na fakultu přišel roku 1978 z oddělení vysokých škol při sekretariátu ÚV KSČ na tehdy nové oddělení marx-leninské sociologie. A roku 1986 se právě Vaněk stal posledním totalitním děkanem FF UK.

Učitelka z ní nebude, je s ní kříž. Kdo chodí do kostela, toho podusí na zkoušce z marxáku, vyhodí z SSM a učit mu nedovolí. Zdroj: Archiv UK, fond KSČ FF UK, karton 109