KSČ na FF UK

Ukázky z knihy "Náměstí Krasnoarmějců 2"
Publikováno: Neděle, 18.11. 2012 - 11:30:35
Téma:


Tři delší ukázky z nové knihy "Náměstí Krasnoarmějců 2. Učitelé a studenti FF UK v období normalizace" zveřejnil před 17. listopadem deník Insider. Pro ty, které zajímá více, přikládáme několik vybraných citátů z dalších částí monografie: o přepisování životopisů, přijímačkách i o StB. Čtěte zde.

UKÁZKY Z KNIHY

NÁMĚSTÍ KRASNOARMĚJCŮ 2

Učitelé a studenti FF UK v období normalizace

Představa dělící jednotlivce na bezcharakterní kariéristy, oddané stoupence vládnoucí ideologie, loajální tichošlápky a hrdin­né oponenty je neudržitelná právě proto, že v jednání lidí spatřuje jen naplňo­vání určité pozice v systému. Nemá smysl v rozmanité paletě lidských příběhů hledat lidi jednající jen s vidinou kariéry, jen na základě fanatické víry, vedené pouze strachem či opatrností nebo naopak vždy neohrožené…

* * *
Jak je možné, že se jedno z někdejších intelektuálních center pražského jara během několika málo let proměnilo v bezproblémové pracoviště vysokoškolské vzdělávací soustavy normalizačního Československa? (…) Jak je možné, že intelektuálové, kteří před několika lety vyznávali ideály reformního socialismu, bez reptání přijali roli loajálních pracovníků fakulty, která patřila k významným ideologickým vzdělávacím institucím normalizačního systému? (…) Jestliže si (…) nevystačíme ani s poukazem na re­presi a strach ani s upíráním autenticity lidem, kteří na fakultě učili či studova­li, stává se hledání odpovědí na zmíněné otázky o to palčivějším. Knihu, kterou držíte v ruce, chápeme především jako takové hledání, aniž bychom vždy byli schopni dospět k odpovědím definitivním.
* * *
Obyvatelé střední Evropy ve dvacátém století se museli několikrát za život vypo­řádat se zvláštním úkolem. Byli nuceni přepisovat svoje životopisy a činit z nich biografie s odlišnými akcenty nebo také úplně jiným vyzněním. Je otázka, která z těchto různých verzí životního příběhu je „ta pravá“, jestli vůbec nějaká.
* * *
Ti, kteří v zájmu vlastní profesní sebezáchovy pilně psali víceméně loajální dodatky k životopisu a snažili se, aby si při prověrkách moc nezadali, ale ani si své prověřovatele nepohněvali, nesli pochopitelně menší díl odpovědnosti za etablování nového pořádku, nebyl to ale podíl zanedbatelný.
* * *
Chtěl-li se člověk stát v sedmdesátých a osmdesátých letech učitelem na filozofic­ké fakultě UK, nestačilo vyhrát výběrové řízení a v dohodnutý termín nastoupit do práce. Ostatně, výběrová řízení, která do zdejšího akademického prostředí začala pronikat koncem šedesátých let, byla právě na počátku sedmdesátých let odmít­nuta jako nástroj, který obcházel politická a ideologická kritéria. Za posouzení odborné a pedagogické zdatnosti zodpovídal především ten, kdo daného člověka za člena té které katedry navrhoval, a škole a zejména její stranické organizaci pak šlo především o to, zda s navrhovaným zaměstnancem nebudou problémy.
* * *
Snaha neškodit druhým každopádně měla vliv na atmosféru na jednotlivých katedrách a ústavech. (…) Vzájemná podpora a pomoc v konkrétních případech relativizovala dopad striktně politických kritérií na kariéru jednotlivců. I pokud se ovšem lidé podporovali v důsledku autentické solidarity a náklon­nosti, každopádně ve vzájemných hodnoceních jazykem moci potvrzovali, že pa­nující kritéria chápou jako směrodatná – a postupně si je tak osvojovali.
* * *
Vyjít co nejvíc vstříc požadavkům StB – to nejméně v několika případech hrá­lo roli jako určitá protiváha nepřízni politického osudu, jako určitá nová šance, jak zůstat na fakultě. Pro některé politicky postižené se StB stala jednou z nadě­jí, k níž se vztahovali a od níž, jak doufali, dostanou zpět to, o co přišli.
* * *
Nakonec je především zřejmé to, že svou míru aktivity v přístupu k StB si kaž­dý volil sám. Ale volba to byla nesnadná, neboť důsledky možných kroků a postojů se nedaly předvídat ani propočítávat, neexistovala v tom žádná měřítka, žádné vzorové případy, žádné orientační body. Spolupracovník StB nadto zůstával sám i se svou zkušeností: málokdo ji dovedl přes přísný zákaz ze strany StB otevřít na pracovišti či v rodině. V tomto směru se ani po pádu režimu mnoho nezměnilo.
* * *
Fakt spolupráce se tak často ocitl v soukromí až niterném – což bylo podpořeno celkově „individuálním“ přístupem StB ke svým informačním zdrojům. ¨(…) StB byla orientována především na individuální způsob jednání: primárně komunikovala s jednotlivci, nikoliv s institucemi. Konkrét­nímu člověku nabízela konkrétní dialog s otázkami a připravenými strategiemi, které vznikaly uvnitř jejího systému. (…) Tento individuální přístup umožňoval vznik specifického a nutně nevyváženého vztahu, z něhož těžila, resp. mohla těžit jen jedna strana – Státní bezpečnost a v němž jednotlivec neměl mnoho možností, jak se tlaku vycházejícímu od této instituce ubránit.
* * *
Pokřivení jsou natolik významná, že přijímací řízení vypadá jako čirá nespravedlnost bez jakékoli legi­timity, kterou si museli uvědomovat i vládnoucí reprezentanti KSČ. Skutečnost však byla složitější. U některých vedoucích politiků narazil například návrh na suverénní pravomoc ministra školství, kterou vnímali jako nespravedlivou a ne­obhajitelnou.
* * *
…nešlo o to přijímat nutně jen ty nejlepší, ale primárně ty nejpotřebnější – ať už ze sociálního hlediska, anebo pře­devším z hlediska státního zájmu, jehož jádro tvořil požadavek, aby na vysokých školách studovali vůči režimu poslušní a konformní posluchači. Přijímací řízení nebylo vnímáno jako soutěž, konkurz na vybraná místa, ale spíše jako distribuce studijních míst těm, na jejichž studiu „měla společnost zájem“.





Tento článek si můžete přečíst na webu KSČ na FF UK
http://proverenafakulta.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://proverenafakulta.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=50