PARLAMENT. KANTOR. STIPENDISTA. ČAPEK. To jsou některá z krycích jmen agentů StB, kteří ještě dnes učí na fakultě. Kdo se ale jen trochu zabývá zkoumáním minulosti, tak ví, že najít něčí jméno a datum narození na seznamu agentů vlastně nic zásadního neříká: je potřeba poznat svazek, který teprve o podobě a míře spolupráce vypovídá. A konfrontovat ho s dalšími svazky, a jde-li to, pak i se svědectvím toho kterého agenta. To jsou nutné souvislosti.

Já nic nepodepsal

Příběhy vyprávěné agenty a příběhy vyčtené ze svazků se pochopitelně liší. Většinou vám každý řekne, že on rozhodně nic nepodepsal, že si ničeho takového není vědom, že musí jít o nějaký omyl. Další častá věta je, že nikdy nikomu neuškodil. Málokdo dokázal jít dál a odvážně o své zkušenosti něco veřejně říct - například jako před čtyřmi lety islamista Luboš Kropáček.

Na některé rozpory v dokumentech StB a vyjádřeních samotných aktérů zatím poukazuje především historik Petr Blažek: na semináři v aule fakulty upozornil na případ historika Miroslava Hrocha, který pro StB vytipovával kolegy katedry „z hlediska využitelnosti“, ačkoliv Hroch sám tvrdí, že veškerá jeho spolupráce s StB se týkala pouze zahraničních záležitostí a že o všem již v devadesátých letech hovořil. V jedné ze svých studií Blažek také připomněl paměti polonisty Petra Posledního, ve kterých postrádá jakoukoliv zmínku o jeho mnohaletém pravidelném informování StB o polských bohemistech.

Kauza za kauzou. Ode zdi ke zdi...

Hledání postoje k agentům, kteří se živí jako vysokoškolští pedagogové, je na samotné fakultě hodně rozpačité. Toto téma vynořuje vždy jen nárazově, v souvislosti s nějakou kauzou. Po zveřejnění Cibulkových seznamů v roce 1992 se před akademickým senátem obhajoval - a obhájil - jeho tehdejší předseda, historik Rostislav Nový s tím, že si není „vědom jakékoliv své spolupráce s uvedenou organizací“. Zápis ze senátního jednání k tomu uvádí:

„V diskusi vyjádřil doc. Hoskovec názor, že zná občanské a politické postoje doc. Nového a nemá důvod nevěřit mu. Pochybuje o čestnosti vydavatelů uvedeného seznamu. Dr. Znoj souhlasí s tím, že vydaný seznam není řádným dokumentem a domnívá se, že by měl doc. Nový požádat o lustrační osvědčení. Z pléna AS vzešly tyto názory: v tom případě buď všichni členové AS, nebo nikdo. AS se shodl na tom, že není důvod pochybovat o vysvětlení doc. Nového a tím celou záležitost uzavřel.“

V roce 1999 přinesla média kauzu sociologa Ivana Muchy - v časopise Týden vyšel materiál citující údiv Muchou udávaných lidí nad tím, že tento člověk může učit na vysoké škole. Po bouřlivé diskusi na akademickém senátu bylo přijato bezprecedentní usnesení: „Akademický senát FF UK považuje působení bývalých spolupracovníků StB na vysokých školách, a tedy i na FF UK za morálně nepřijatelné. Akademický senát FF UK proto vyzývá doc. Muchu, aby zvážil své působení na FF UK.“ Dvanáct senátorů bylo pro, tři proti a šest se jich zdrželo. Naplnění tohoto usnesení v jeho obecné rovině „morální nepřijatelnosti“ estébáckých pedagogů ale nikdo nikdy důsledně nevyžadoval.

Agent KANTOR

V roce 2006 se objevila informace, že bohemista Petr Bílek, o kterém se tehdy uvažovalo jako o proděkanovi, byl agentem vojenské kontrarozvědky. Podepsal jim to na vojně, když mu nabídli, že může být v Praze a učit tam angličtinu v Ústředním domě armády.

„Dali mi papír a řekli: „přijdete do styku s utajovanými skutečnostmi a tady podepište“. Já jsem to podepsal, aniž bych koukal, co to je,“ říká dnes Bílek s tím, že v Praze v kasárnách za ním chodil člověk, který se ho na jeho studenty vyptával. „V tu chvíli mně došlo, co jsem způsobil a že jsem udělal kravinu. Od té doby jsem se z toho snažil vylhávat, říkal jsem, že to neumím, že se bojím se jich zeptat, co si myslí o Americe a tak dál. Oni to zkusili asi ještě čtyřikrát a pak to všechno utichlo. Poslali mě zpátky do Litoměřic a vrátil jsem se z vojny a konec,“ doplňuje Bílek. Informace, že si ho vedli jako agenta, Bílka před dvěma lety nepříjemně zaskočila. Získal svůj spis a v červnu 2006 dal k nahlédnutí kolegům z katedry - většina svazku je skartovaná, ale závěrečná zpráva, která hodnotí Bílkovo roční agentské nasazení, předchozí verzi potvrzuje: „Úlohy ku konkrétným osobám plnil povrchne. Na schôdzkách predával poznatky okrajového charakteru. Na základe jeho predaných poznatkov nedošlo k žiadnej realizácii. Za dobu spolupráce neobdržal žiadnu odmenu.“ Bílek vše řekl doktorandům, které vede, a uvažuje i o zveřejnění svého spisu na internetu. „Je to něco, za co se vážně stydím, je to blbý selhání a je to prostě znamení, který na mně vždycky bude,“ uzavírá Bílek.

Barbora Hartigová (ÚTRL), Katka Volná (ČJL), Lukáš Borovička (ČJL)

Agent, který se neosvědčil. Úkoly plnil povrchně a žádné použitelné informace nedodal. (Zveřejněno s výslovným souhlasem Petra A. Bílka.)

Zdroj: Úřad pro zpřístupňování dokumentů, svazek A-48242, „KANTOR“